Birding na Fuerteventuře

      Když jsme v roce 2019 byli s rodinou na Tenerife, ještě jsem nebyl ptáčkař a dodnes toho lituji. V roce 2020 jsme o jarních prázdninách byli na ostrově Gran Canaria. To jsem byl sice ptáčkař, ale jen trochu. Odnesl jsem si odtamtud jen pozorování orebice rudé a tenkozobce opačného. Letos jedeme na ostrov Fuerteventura. Se svou délkou 110 km je nejdelší ze všech Kanárských ostrovů. Tentokráte jsem se ale pořádně připravil a vybral jsem 7 nejlepších lokalit na birding na tomto ostrově. 

   Když se den před odletem koukám na eBird, zjistím, že 10 min cesty autem od našeho resortu, kde budeme bydlet, je už delší dobu hlášený racek delawarský (nebo kroužkozobý, podle názvosloví). No hurá říkám si. 

Den odletu (4.2.)

     Jsem tak natěšený, že vstávám v 5:45. Sbalíme si poslední věci a v 7:00 vyrážíme směr Mnichov. Pár kilometrů před letištěm je docela dobrý rybník. Tak proč se tam nezastavit? 

     Spousty hoholů, chocholačky sem tam i polák velký. Všímáme si také hejna labutí velkých, mezi kterými hledáme ty, pro které jsme sem přijeli. 1,2 dokonce 3 labutě zpěvné (76.) - LIFER - (198.). A poslední zajímavý druh je hejno ostralek štíhlích (77.). Potom hurá na letiště. 

     Problémy s parkováním jsou opravdu veliké, a proto když doběhneme k check-inu, zjistíme, že tu nikdo není. A v kanceláři naší agentury nám s lítostí oznamují, že letadlo odlétá za 15 minut a určitě už ho nestihneme. Ale mi se nevzdáme! Zítra ráno v 9:00 nám letí letadlo z Norimberku, takže příští zastávka: Nürnberg! Ubytování je zde v pohodě. 80€ za všechny je fajn. 

Den odletu, 2. pokus (5.2.)

     Vstáváme v 5:35. Ubytování máme 10 minut od letiště, a proto vyrážíme v 6:35. Tentokrát vše proběhlo v pořádku, ale že má letadlo 45 minut zpoždění, to je dost. Let trvá 4 hodiny a 15 minut. 

     Prvním druhem, kterého vidíme už z letadla, je domestikovaná káně Harrisova, kterou zaměstnanci letiště používají na odhánění sokolovitých dravců. 

     Než se z letiště vyhrabeme, je už 16:00. V 17:00 jsme ubytovaní, všechny věci máme vyřízené a je čas na birding! Rodiče jdou prozkoumat hotel a já okolí. 

     Spousty racků středomořských (78.). Létají zde vlaštovky obecné (79.) se tam i jiřičky (80.). V křoví se schovává hejno konopek obecných. Všiml jsem si také vysokého počtu hrdliček zahradních. Kdyby tak mezi nimi byla jedna chechtavá... Cestou po pláži si všímám racka, kterého i fotím (z fotky jsem po příjezdu domů zjistil, že se jedná o racka žlutonohého (81.) - LIFER - (199.). Když přijdu ke kamenitému pobřeží, téměř okamžitě si všímám kulíka písečného (82.) - LIFER - (200.) a pisíka obecného (81.). Při cestě zpět na hotel, si všímám 3 divných racků. Kouknu dalekohledem a - černý zobák i chocholka - rybáci severní (84.) - LIFER - (201.). Před hotelem se v parku procházejí 2 konipasi bílí (85.), a létá 5 vrabců pokřovních (86.) - LIFER - (202.). Chvíli máme pocit, že vidíme bramborníčka kanárského, ale neměli jsme čas na 100% určení. 

Procházka po pláži a bahňáci (6.2.) 

     Dnes je na plánu, jít po obědě pěšky do Corraleja a pozorovat tam bahňáky. V 11:00 se jdeme s tátou podívat na místo, kde byl včera kulík a pisík. Pisík je tu stále, ale místo kulíka je zde krásná koliha malá (87.) - LIFER - (203.). Zkouším ji vyfotit, ale fotka je tak dokumentační, že jí sem ani nebudu dávat. Popojdeme o kousek dál na písčitou pláž, kam jsem včera nedošel a je zde jespák písečný (88.) - LIFER - (204.). Celkem počítáme 6 jedinců. Pozorujeme zde také místní poddruh ťuhýka šedého, který je mnohem tmavší než ten náš. 

Dokumentačka jespáka písečného (Calidris alba) 

     Vracíme se a před hotelem létají 2 dudci chocholatí (89.). Obědváme a po obědě vyrážíme pěšky směr Corralejo. Po celou cestu nejsou bahňáci. Až před městem se objevují první kulíci, jespáci (oba píseční). Dokonce i 10 kolih malých. Potěšili také 3 břehouši rudí (90.) - LIFER - (205.) a 3 kulíci bledí (91.). O kousek dál stojí na kamenech volavka stříbřitá (92.). Posledním zajímavým pozorovaným druhem na lokalitě bylo 7 rybáků severních, kteří odpočívali na kamenech. Dál už pozorujeme jen racky středomořské. 

     Ale když už jsme tady, projdeme se národním parkem Corralejo. Dlooouho nic nevidíme, ale pak se před námi objeví nejhojnější pták Fuerteventury - linduška kanárská (93.) - LIFER - (206.). Pak další. A po chvíli narazíme i na hejno 35 skřivánků menších (94.) - LIFER - (207.). Pak nám přes cestu přeběhne blíže neurčený králík. Když přijdeme před hotel, sedí na zemi velmi krotký dudek který nás pustil na 1 metr a proto je foto vyfocené mobilem. 

Krotký dudek chocholatý (Upupa epops) 

Den na jihu (7.2.) 

     Dnes bylo na programu, jet do místní zoo jménem Oasis park. Ještě před odjezdem se jdu podívat na mé oblíbené pozorovací místo. Cestou potkám krásného bramborníčka kanárského (95.) - LIFER - (208.), který sedí na plotě. Na lokalitě je dnes volavka stříbřitá, 2 ozývající se kolihy malé a 3 kulíci píseční. Vracím se zpět a vyrážíme. Po cestě vidíme supa mrchožravého (96.) - LIFER - (209.) a po chvíli i rorýse jednobarvého (97.) - LIFER - (210.). Po hodině cesty autem jsme konečně dorazili k zoo, ale vzápětí jsme zjistili, že je zavřená. Za chvíli pozorujeme i 1 ibise. Když poté vzlétne a ozve se, je jasné, že se jedná o ibise hagedaše (98.) - LIFER - (211.). Poté slyšíme i jednu neurčenou pěnici. 

     Další zastávka je městečko Solana Matorral. Nejdříve nepozorujeme nic. Za chvíli vidíme 1 kulíka říčního (99.) a volavku rusohlavou (100.) - LIFER - (211.). 

Portrét volavky rusohlavé (Bubulcus ibis) 

Poté slyšíme hejno papoušků, kteří se schovávají v palmách. Čekáme, až některý z nich vyletí. Konečně si jeden sedl tak, že si ho můžeme prohlédnout. Je to mníšek šedý (101.) - LIFER - (213.). Když jdeme na oběd do fastfoodu, přijde jedna volavka rusohlavá až k nám. Dále pozorujeme 3 ibise hagedaše a 2 rorýse jednobarvé. 

Ibis hagedaš (Bostrychia hagedash) při hledání potravy

     Pak jedeme kam až to autem jde - na místo zvané Punta de Jandía. Je to ideální místo pro bahňáky. Objevili jsme zde také ibise posvátného (102.) - LIFER - (214.). Podle eBirdu jde o 6. záznam tohoto druhu pro Kanárské ostrovy a Madeiru. 

Ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus) 

Bahňáci tu jsou také. Bez dalekohledu vidím kulíka písečného a 2 pisíky. Když se ale kouknu dalekohledem, tak se z pisíků vyklubou krásní kamenáčci pestří (103.) - LIFER - (215.). Rychle volám na rodiče, aby si i oni mohli tyto nádherné ptáky prohlédnout. Za chvíli sem přiletí smíšené hejno bahňáku, ve kterém je 1 jespák písečný, 6 kamenáčků pestrých a 4 kulíci píseční. Jdeme ještě kousek dál a vidíme 3 kolpíky bílé (104.). 

     Pak jedeme zase zpět přes celý ostrov do hotelu. Byl to krásný den plný liferů.

Stepní druhy (8.2.) 

     Dnes dopoledne se jedeme s tátou podívat na racka kroužkozobého do Corraleja. Když vyrážíme, bací mě do uší typický hlas budníčka menšího (105.). Něco po deváté jsme na místě. Nejdříve se jdeme projít, a pak zamíříme přímo na místo, kde má být náš racek. A taky že tady je. Nezaměnitelný zobák racka kroužkozobého (106.) - LIFER - (216.) je poznat i když je racek v 1. zimě. Snažím se pořídit i několik fotek, ale protože je proti světlu, fotky jsou velmi dokumentační. Je zde i několik kamenáčků pestrých, jespáků písečných, kolih malých a 1 kulík bledý. Vidíme taky kolpíka bílého s bílým odečítacím kroužkem NAJA, který byl kroužkován v Nizozemsku! Podle eBirdu se zde v Corraleju vyskytuje již delší dobu. 

Americký racek delawarský (Larus delawarensis) 

A Nizozemský kolpík (Platalea leucorodia) 

     Když odjíždíme, všimne si táta jedné pěkné zátoky. Je zde volavka stříbřitá, k našemu překvapení i volavka rusohlavá a taky 1 hýl trubač (107.) - LIFER - (217.). 

     Teď už opravdu jedeme domů, na oběd a po obědě rovnou na místo s výskytem dropa hřivnatého. 

     Jsme zde v 14:45. Prvním pozorovaným druhem jsou velmi překvapivě 2 běhulíci plaví (108.) - LIFER - (218.). Nejdříve je pozorujeme daleko ve stepi, ale pak nám přeběhnou přes cestu. 

Dokumentačka běhulíka plavého (Cursorius cursor) 

Chvíli jdeme pěšky, ale pak se vracíme a volíme strategii, která má spoustu jmen. Americký birding, safari nebo drive-in. Prostě pozorování z auta. Nejdřív táta nadává, že by jsme toho dropa museli srazit, aby jsme ho viděli, protože všechno tu má barvu dropa. A za chvíli křičí: ,,Mam ho! Vidim ho!" Nádhera. Krásný drop hřivnatý (109.) - LIFER - (219.) je cca 50 metrů od nás. Máme dost času si ho prohlédnout. Dělám několik dokumentačních fotek přes stativák, a pak už jedeme dál. 

Drop hřivnatý (Chlamydotis macqueenii) 

Když dojedeme až k moři, čeká nás tu milé překvapení - 2 pěnice brýlaté (110.) - LIFER - (220.). Při cestě zpět narazíme na dalšího dropa, jenže na druhé straně cesty. Buď jsou 2, nebo sem došel. Ten 1. už zde není, takže sem pravděpodobně došel. 

     Pak jedeme na největší sladkovodní útvar na Fuerteventuře - nádrž Embalse de los Molinos. Z vrubozobých je tu jen 1 druh - husice rezavá (111.), kterých je tu opravdu hodně. Když počítáme i ty na poli, vychází mi to na 90 ex.. Jsou tu také 4 kulíci říční, 3 hýli trubači, kteří se i ozývají, takže se můžeme přesvědčit, že svůj druhový název nedostali nadarmo. Dále za zmínku stojí bramborníček kanárský a rorýs jednobarvý. 

Neptačí den (9.2.) 

     Dnešní den bude neptačí, to už je teď jasné. Nepojedeme na žádnou dobrou lokalitu, proto se jdu alespoň po snídani podívat po okolí. Začínám tam, co obvykle - u kamenů, kde jsou bahňáci. Dnes je tu volavka stříbřitá, z bahňáků 3 kulíci píseční, 1 koliha malá, 1 pisík a 1 jespák písečný. Poté se jdu podívat do místního národního parku, jestli tam nenajdu orebice nebo stepokury. Vidím zde vlaštovky, skřivánky menší a 2 lindušky kanárské. A hele co jsem to vyplašil! Vždyť jsou to orebice berberské (112.) - LIFER - (221.)! Snažím se je i vyfotit, ale je to opravdu dokumentační, protože pořád utíkají. Pak vzlétnou a můžu je spočítat - celkem 5 ex. Cestou domů potkám jednoho biologa, který říká, že sice trochu taky ptáky pozoruje, ale není to jeho hlavní náplň volného času. S tátou ještě poté zkoušíme znovu nalézt orebice, ale marně. 

     Odpoledne jedeme do města Ajuy se podívat na místní pobřežní jeskyně. Pozorujeme zde několik holubů skalních. Je vidět jejich bílý kostřec, kterým se liší od těch domácích. 

Návštěva vyschlého řečiště (10.2.) 

     Dnes dopoledne se jdeme s mamkou projít po Corraleju. Pozorujeme racky středomořské, hýla trubače a spousty bahňáků. Je mezi nimi i vodouš rudonohý (113.) - LIFER - (222.) a kulík bledý. Koliha malá a kamenáčci jsou už ,,normálka". Ale že kamenáčků je 20, to normální není. Racek kroužkozobý je stále na lokalitě. Dále pozorujeme 6 volavek stříbřitých. Pak jedeme obědvat a po obědě se s tátou jedeme podívat na vyschlé řečiště Barranco de Rio Cabras. 

     Samé zákazy vjezdu. Za chvíli konečně najdeme jednoho místního, který nám ochotně ukazuje cestu. Jdeme kaňonem, sem tam voda u které jsou husice. Jsou zde i pěnice brýlaté, bramborníčci kanárští, ... Když dojedeme k jedné louži, jsou zde 2 pisily čáponohé (114.). Za chvíli táta hlásí, že vidí sýkoru modrou (115.) - LIFER - (223.). Protože pořád poskakuje, trvá mi, než ji i já najdu. Dalším a vlastně i posledním zajímavým druhem jsou 2 supy mrchožraví. Po cestě zpět jsme nic zajímavého neviděli

     Když přijedeme k hotelu, létá zde spoustu jiřiček a vlaštovek. Řekl jsem si, že bych je mohl pro jistotu zkontrolovat. Samozřejmě že se to vyplatilo. Objevil jsem min. 2 ad. ex. vlaštovky skalní (116.) - LIFER - (224.). Když byla v r. 2021 v Plzni, tak jsem ji prošvihl, tak alespoň jsem ji viděl zde. 

Další výlet a další lifery (11.2.) 

     Včera nám jedna česká rodina, kterou jsme potkali na snídani, doporučila výlet okolo vyschlého potoka Barranco de las Peñitas. Snídáme rychle abychom v 10:20 byli na místě. Cesta je kamenitá. Prvním zajímavým druhem je několik ad. samců pěnice bělohrdlé (117.) - LIFER - (225.), kteří zpívají o 106. Vzápětí vidíme i jednu tmavší hrdličku mezi zahradními. Vidíme, později i slyšíme hrdličku senegalskou (118.) - LIFER - (226.). Dále už pozorujeme jen několik pěnic bělohrdlých a 1 ťuhýka šedého ssp. koenigi. Když se vracíme potkáme místního birdwatchera - Dereka Bradburyho, který zde po Fuerteventuře provádí birdwatcherské prohlídky. Prohodíme pár slov a odjíždíme. 

     Pak se jedeme podívat na bahňáky do městečka Caleta de Fuste. První co vidím, je hejno 30 rybáků severních. Bahňáci jsou zde také - 1 kulík bledý, 15 kulíků písečných, 1 koliha malá, 6 kamenáčků a 7 jespáků obecných (119.). Pak už nic zajímavého nepozorujeme, a proto se jedeme podívat do místního golfového klubu. Všude jsou husice. Na prvním jezírku je zajímavá snad jen 1 čírka obecná. Další už je zajímavější. 15 pisil, 1 volavka stříbřitá, 2 lysky a 1 vodouš šedý (120.). Pak přes cestu přelétne dudek a my jedeme domů. 

Poslední den (12.2.) 

     Dnes je poslední den. Check-out máme v 11:00, takže po snídani se ještě stihneme projít v národním parku. Cestou vidíme další 2 nové druhy - drozda zpěvného (121.) a samici pěnice černohlavé (122.). V národním parku dnes stojí za zmínku 3 orebice berberské. Posledním zajímavým druhem letošní dovolené, byl přelet sokola stěhovavého (123.) nad hotelem, kterého jsme pozorovali z bazénu. 

     Potom už to končí. Vracíme auto, na letišti jsme tentokrát včas. Letadlo má ale 20 minut zpoždění. Posledním ptákem kterého jsme zde viděli, byly 2 hrdličky zahradní. Přilétáme do Mnichova ve 22:40. Zrovna přijeli olympionici z Pekingu, takže jsou všude kamery a lidi. Proto když vyjdeme z letiště, je už po jedenácté. Čeká tu na nás známý, který nás převeze autem do Norimberku, kde máme auto. 

     Byla to krásná dovolená. Sice jsme neviděli stepokura, buřňáka nebo dytíka, ale i tak jsme si to užili. Pozorovali jsme 57 druhů ptáků, z toho 13 druhů bahňáků. A kdybyste chtěli vědět, co všechno jsme viděli a kde jsme byli, odkaz na Trip report je zde. 

Účastníci pozorovačky: Michal Javůrek, Renata Javůrková, Michal Javůrek jr.