Zimní jižní Morava

      Klub 300 pořádá každý rok, většinou 28.prosince, setkání na jižní Moravě. A vždy je to také spojené s nějakým tím birdingem. Letos jsme se rozhodli také tohoto setkání zúčastnit.

Úterý, 27.12.

     Vstáváme v 7:05. Cesta trvá přibližně 3 hodiny. Když se blížíme k jihu, všude se začnou objevovat káňata, poštolky, dokonce i luňáci červení. 

     Když dorazíme do Hodonína (místo našeho ubytování) a naobědváme se, volám Honzovi Grünwaldovi, kde je a kde se sejdeme. Prý je ve Strachotíně, ale nic moc zajímavého nevidí. My tedy jedeme do Dolních Věstonic. 

     Když jedeme po hrázi mezi střední a dolní nádrží, vidíme 6 orlů mořských, jak létají nad hladinou. U Dolních Věstonic, je spousta ptáků na hladině. Hlavně lysky a poláci velcí, ale i hoholi, poláci chocholačky a na stromě, který trčí z vody sedí dobré 4 desítky kormoránů velkých. Přijíždí Honza, prohodíme pár slov, ještě si stačíme všimnou morčáka malého a pak už se přesouváme ke střední nádrži.

     Tam jsme jen chvíli. Vidíme téměř to samé, ale přidáváme k tomu kormorána malého další morčáky malé (tentokrát samce) . Pro dnešek se s Honzou loučíme (to ještě ale netušíme, že za pár hodin se kvůli několika husám opět setkáme). My jedeme hledat zedníčka a Honza husy. 

     Když dorazíme do Perné, tak potkáváme Zlínského ptáčkaře, Pavla Mezuliana. Říká, že tam zedníček je, a že nám i ukáže místo, kde ho viděl. Když dojdeme ke stěně, chvíli na ní zíráme, ale pak už se zedníček (225.) - LIFER - (241.) ukáže. Je to opravdu nádherný pták. 

Zedníček skalní (Tichodroma muraria) v Pastorkově lomu u Perné

     Pak už jedeme i s Pavlem do Šakvic. Cestou narazíme na menší hejnko hus (cca 250 ex.), tak proč ho nezkontrolovat. Je zde tedy i jedna husa běločelá a dokonce i moje první husa tundrová (226.) - LIFER - (242.). Je zde také ťuhýk šedý a obě vrány. Když už skoro odjíždíme, zastavuje u nás auto a v něm další ptáčkaři. Konkrétně pánové Shromáždil, Šafránek, Kunetek a Havránek. Ptají se nás, jestli v tom hejnu nevidíme něco zajímavého a doporučují nám Pavlov, že prý tam jsou poláci kaholky a potápka rudokrká. Tím pádem jedeme na dolní nádrž Nových Mlýnů k Pavlovu. 

     Parkujeme u kempu a poté jdeme asi 800m k hejnu poláků velkých. Cestou slyšíme ledňáčka, kolem prolétl zimující vodouš kropenatý a jsou tu i racci. Bohužel jen ti 2 běžní - bělohlaví a chechtaví. Když už konečně dojdeme k hejnu, pozorujeme v něm nejen poláky velké, ale i poláky chocholačky a 5 poláků kaholek. Potápku rudokrkou bohužel nevidíme.

     Když už odcházíme, volá mi Honza G.: ,,Čau, hele jsem u Pasohlávek, mam tu 4 husy malý." Takže samozřejmě jedeme tam. Když už tam skoro jsme, opět mi volá, že husy malé už nevidí, že ostatní husy odletěly někam na vedlejší pole, a že tam za nimi jede. Za chvíli ale volá, že je omylem vyplašil, a že se přesouvají pravděpodobně na původní místo. Takže jedeme na původní místo. Tam už stojí 4 pánové, které jsme již potkali se stativáky a hledají, bohužel neúspěšně. 

Hledáme husu malou

Pak přijíždí Honza, ještě chvíli si povídáme, ale pak se všechny husy naráz zvedají a odlétají. 

Husy (Anser sp.) na odletu

     A tím dnešní den končí. Seznámil jsem se s nějakými ptáčkaři, pozoroval jsem 2 lifery a byl to prostě skvělý den.

Středa, 28. 12.

     Když se ráno probudím, slyším havrana polního. Na západě na něj nejsme moc zvyklí, ale tady je to zcela běžný druh. 

     Následuje přesun z Hodonína k Šakvicím, kde již několik let zimuje raroh velký s poraněným pravým okem. Když tedy dojedeme do Šakvic, k areálu JZD a podíváme se na silo, okamžitě raroha velkého - (227.) - LIFER - (243.) spatříme. A opravdu nemá pravé oko. 

Raroh velký (Falco cherrug) ,,Žižka", jak se mu občas přezdívá

     Dále by bylo dobré zkontrolovat pole u Pasohlávek, kde se včera zdržovaly husy malé. Když tam dojedeme, tak u cesty stojí čtveřice pánů se stativáky a koukají do pole. Když přijedeme blíž, tak zjišťujeme, že jsou to: Robert Doležal, kterému ale nikdo neřekne jinak než Dodin, František Kopecký, Petr Krupička a Petr Andrýsek. Sotva vystoupíme z auta, pánové nás informují o huse malé, která se v docela malém hejnu (smíšené hejno cca 200ex. husí) zdržuje. Rychle tedy vytahuji stativák a jdu ji hledat. Sotva husu malou (228.) - LIFER - (244.) najdu, tak se všechny husy zvedají a odlétají. Tak jsem rád, že jsem ji alespoň na těch pár vteřin viděl. Vzápětí kolem ale letí malý pták a ozývá se hlasem, který jsem nikdy neslyšel. A najednou Franta povídá: ,,Taky jste slyšeli tu sněhuli?". Všichni nadšeně přikyvují. Bohužel si sedla někam mezi hrudky hlíny a my ji nevidíme. Dodin se ji tedy vydal hledat. Chvíli jde polem, pak se najednou začne usmívat a fotit. Jdeme za ním a po chvíli vidíme sněhuli severní (229.) - LIFER - (245.) na 10 metrů od nás. Je to krásný zážitek. 

     Když se nabažíme pohledu na sněhuli můžeme pokračovat. Další zastávkou je hráz mezi horní nádrží VDNM a řekou Dyjí. Když tam přijedeme, tak pozorujeme 12 morčáků malých, 460 morčáků velkých, 15 kormoránů malých, a dokonce i 10 turpanů hnědých (230.) - LIFER - (246.), kteří se tu již pár týdnů zdržují.

     Zrovna říkáme, že by byla dobrá nějaká berneška, když mi Honza zavolá, že v Pasohlávkách jedna je, dokonce rudokrká. Když tam dorazíme, čeká už tam Honza. Já vytahuji stativák a téměř okamžitě si bernešky rudokrké (231.) - LIFER - (247.) všímám. Povídáme si a koukáme na ni. Je to nádhera. Zrovna přijíždí další birdeři, zřejmě také na bernešku, když najednou se všechny husy zvedají a zase někam odlétají. Zážitek to byl krásný, nicméně opět krátký. 

Pasohlávská berneška rudokrká (Branta ruficollis) na
stejném místě, jako ráno husa malá

     Následuje oběd v Hustopečích. Na zpáteční cestě ještě odečteme lysku černou s bílým polským límcem, která se tu již minimálně 3 měsíce zdržuje. 

     Pak jedeme do penzionu a poté na samotné setkání Klubu 300 v Dolních Bojanovicích. Tam už sedí spoustu birderů a někteří se ještě trousí. K jídlu dostáváme vynikající, předlouze taženou krkovičku a tímto bych chtěl poděkovat Kubovi Čevelovi, že nám takový skvost připravil :-). Také děkuji všem birderům, od kterých jsem se za ty 2 dny mohl něco přiučit, dozvědět, prohodit s nimi nějaké to slovo, a nebo je jen tak pozdravit. Jmenovitě to jsou: Robert "Dodin" Doležal, František Kopecký, Petr Podzemný, Tomáš Baldrián, Petr Andrýsek, Petr Krupička, Milan Janoušek, Jiří Mach, Pavel Mezulian, Jakub Vrána, Pavel Dyčka, Matyáš Dyčka, Zuzana Blažková, Pavel Shromáždil, Jiří Šafránek, Pavel Kunetek, Jan Havránek a samozřejmě Honzové Studecký a Grünwald. 

     Bylo to opravdu skvělé a myslím, že jsem se přesvědčil o tom, že jižní Morava neztrácí své kouzlo ani v zimě.