První letošní výlet

      Jezero Most patří k těm nejznámějším zimovištím vodních ptáků v Česku. Já se snažím alespoň 1 nebo dvakrát ročně tuto lokalitu navštívit. Často se mi to podaří. Tak např. v roce 2023 jsem Most navštívil dvakrát, ale v roce 2024 ani jednou. Proto jsem se rozhodl to napravit.

     Je sobota 11.1. 6:00 a před naším domem mě vyzvedává David Martinovský. Tento den bude dlouhý. První zastávkou naší dnešní cesty je v 8:00 pískovna Polerady, kde se často zdržují hejna husí. Ano, skutečně se tu asi 300 hus velkých pase. Mezi nimi nacházím 1 zajímavost - křížence husy velké a bernešky velké. Asi po půl hodině pískovnu i okolní pole opouštíme a v 8:45 parkujeme u slavného jezera Most. 

    Sněží a fouká studený vítr. I přes to potkáváme v okolí jezera několik lidí na procházce. My ale nejprve jdeme po západním břehu, kde jsme v závětří. Na hladině odtud vidíme poláky kaholky (62.) a David hlásí i potáplici severní, kterou jsem já už ale nestihl najít. Z keřů se ozývá drozd cvrčala (63.). V severní části jezera sedí na hladině hejno racků, kde převažují zejména racci chechtaví (1500 ex.) a bělohlaví (1100 ex.). Početní jsou ale i racci bouřní (64.) (700 ex.), mezi kterými sem tam objevíme racka stříbřitého (65.). Nacházíme i pár racků žlutonohých (66.), dále racka středomořského (67.) a mořského (68.). Mezi racky ještě vidíme husici liščí (69.). Ocitáme se na východním břehu, kde nás nechrání svah, takže západní vítr nás směle bije do tváří. Alespoň už přestalo sněžit. Najednou se ale stalo něco, co by mě napadlo možná spíš jen ve snu. Ve velmi řídkém rákosí před námi se začali honit menší pěvci. Pak vylétli a sedli si na cestu. Když nás spatřili, opět se zvedli a za téměř nezaměnitelného čimčarání odlétli někam do hustého rákosí. Mohli jsme tak už jen pozorovat jejich dlouhé vlající ocasy, jak mizí v porostu. I když jsem tento druh neviděl možná i 4 roky, poznal jsem ho. A oběma nám bylo jasné, že jsme právě viděli sýkořice vousaté (70.). Ačkoliv jsou tito překrásní pěvci na Mostě hlášeni poměrně často, a i ve vyšších počtech (až 12 ex.), já jsem je tu pozoroval prvně. S úsměvem na rtech pokračujeme dál a už skoro u hlavní pláže fotíme na ledě lindušku horskou (71.). A najednou slyšíme další sýkořice - to je náhoda! Pak už konečně nasedáme do auta a jedeme se ještě podívat na významné polní lokality v okolí Radešínu. 

Linduška horská (Anthus spinolleta)

     Zde připisujeme ťuhýka šedého, káni rousnou a vránu šedou (72.). O asi 15 km dál pak počítáme na několika polích celkem 35 kání lesních. Je to ale poměrně málo, když si najdete, že včera jich tu bylo místními ptáčkaři sečteno přes 80!

Jedna z mnoha kání (Buteo buteo)