Skok na Moravu

     Když mi v neděli zavolal David, jestli nechci v pátek na noc na Moravu, ani jsem nepřemýšlel. Tím spíše, že tam pojedeme s Matějem Mácou kroužkovat! 

     V pátek, 14.8. v 10:45 mě tedy čeká David před domem. Naše první cesta vede do Lidlu, kde kupujeme zásoby na tak dlouhou cestu (2 dny), že se nám to ani nevejde do auta. I tak ale musíme ještě do Kralovic vyzvednout Matese. A jelikož má s sebou rozkládací židličku, která se nám samozřejmě do Davidovo fordíku nevejde, přivazujeme ji na střechu. Konečně JEDEME. Bereme to spodem a první pauzu máme až v Jindřichově Hradci. Píšu ,,až", protože jsem 3 hodiny seděl zmáčklý mezi batohem, tyčemi a sklopkou na dravce. Proto je pro mě Mekáč vysvobozením. Ne na dlouho, ale naštěstí nám do cíle zbývá jen něco přes hodinu. V půl páté zdárně přijíždíme k rakouským hranicím, konkrétně do obce Šafov k Celničnímu rybníku. 

     Zde nás čeká Hanuš Musel. Neztrácíme čas. Já s Davidem jdeme stavět bahňákovky a Hanuš s Matesem staví v rákosí linii na pěvce. Průsek netřeba dělat, protože okolo celého rybníka je cestička (no, spíš cesta) od rybářů, po které by se dalo i jezdit autem. Cíl pro dnešní večer je jasný - chytit vlhu pestrou. Nejbarevnější pták Česka a možná i celé Evropy je na jižní Moravě běžným druhem. To potvrzuje i fakt, že nám jich nad hlavou celý večer létá asi 60. Když jdeme na první kontrolu sítí, slunce už pomalu zapadá. Od večerních odchytů si neslibujeme žádné zázraky, a tak málem vyskakuji z kůže, když se v síti v rákosí (!) houpou 2 vlhy pestré. Všichni máme obrovskou radost. Tma přichází velice rychle a s ní i zima. Krátce před půlnocí už drkotám, a tak si jdu lehnout do hamaky, kde mám teplý spacák. 

Odchycená vlha (Merops apiaster)

     Asi za hodinu mě budí Hanuš. Prý se chytil vodouš rudonohý. Okamžitě vyskakuji z hamaky a jdu se podívat. Je to opravdu krásný a majestátní tvor. Jen se mi zdá poněkud větší, než by měl být. Jsem ale tak rozespalý, že to neřeším. Jediný, kdo byl při smyslech, byl Hanuš. Ten se na něj pořádně podíval, roztáhl mu křídlo a konstatoval, že se jedná o vodouše tmavého (proto se mi zdál větší). Mates kroužkuje, my fotíme a až ráno mi dochází, že vodouš tmavý je asi nejvzácnější vodouš, kterého jsme zde mohli chytit (nepočítám ty ultra-vzácné). 

Vodouš tmavý (Tringa erythropus)
(Mimochodem, jedná se o mou 1000. fotografii, nahranou na eBird)

     Budík mám nastavený na půl šestou. Už je světlo. Jdu tedy rovnou k sítím do rákosí. Už z dálky na mě volá Mates: ,,Bez pytlíků sem vůbec nechoď". Chvíli nechápu, co se děje, ale když dojdu do rákosí, málem mi vypadávají oči z důlků. Ve 100 metrech sítí se houpe možná 150 rákosníků. Nestíháme vyplétat, protože se chytají další a další. Asi za hodinu a půl se zdají být sítě prázdné, a tak jdeme kroužkovat. Mezi rákosníky jasně vedou rákosníci proužkovaní, za nimi rákosníci zpěvní a obecní jsou až na třetím místě. Sem tam nějaký rákosník velký a celkem asi 5 krutihlavů (opět zdůrazňuji, že v rákosí). Nechybí ani ledňáček, modřinky, úpolníci a budníčci. Další kontrola nás čeká v 8:00 a opět se neobešla bez malého infarktu. To, že v linii sítí je dalších 150 ptáků, jsem trošku očekával. Ale to, že mezi nimi bude 14 VLH PESTRÝCH, to nečekal nikdo. Pomalu a jistě tedy všechno vymotáváme a rovnou balíme sítě, aby se toho nechytlo ještě víc, protože sluneční paprsky již všechny sítě pohltily. Vše pečlivě kroužkujeme a dokonce máme i 2 zahraniční hosty. Rákosník zpěvný s rakouským kroužkem nebyl takovým překvapením (protože jsme necelých 200 metrů od rakouských hranic), ale nizozemský kroužek nás celkem překvapil. Důkladnou kontrolou odchycených vlh zjišťujeme, že máme pouze 1 čistě dospělou a zbytek je letošních (Snad proto, že jsou ty letošní méně obratné a ostražité?) Po okroužkování všech ptáků jdeme balit bahňákovky, hamaky, spacáky a pomalu odjíždíme. Ještě předtím ale kontrolujeme rybník a nalézáme na něm prazvláštního dospělého rybáka, který se ale nepodobá žádnému, kterého známe. Víte, čím to bylo? Bylo to tím, že to byl mladý racek malý, což ale zjišťujeme až další den z fotek. Každopádně i tak udělal radost. Zjišťuji, že na VN Nechranice se právě objevil jespáček ploskozobý, takže tam samozřejmě musíme hned jet, protože proč ne. Odvážíme Hanuše domů a po krátké obědové zastávce v Jihlavě míříme rovnou po D1 směr severo-západ. Zastavujeme až na Kladně a odtud se vydáváme dál. 

Jeden z mnoha kroužkovacích papírů,
kde vládnou rákosníci proužkovaní.

     Jelikož nejsme žádní nováčci, tak víme, kde se bahňáci na Nechranici vyskytují. Při tahu už jsem tu párkrát byl. Jedeme tedy rovnou do Tušimic. Tady skoro z auta vidíme lovícího rybáka černého. Procházíme chatovou osadou a už z dálky vidím, jak se bahňáci krmí v mělkých vodách vším možným. Nejprve pozorujeme jespáky bojovné a pak si všímám, že k nám z dálky letí další hejno, jehož součástí je nejen kamenáček pestrý, ale i náš jespáček ploskozobý. Než ho stihnul vyplašit pes, podařilo se mi udělat jen pár špatných fotek. Se spokojenou dušičkou přejíždíme k dalšímu pozorovacímu bodu - na nechranickou hráz. Tady už kontrolujeme jen racky, mezi kterými nacházíme několik racků středomořských a mladých racků černohlavých. David ještě nalézá mrtvého racka bělohlavého s velice dobře zachovanou lebkou a zobákem.

Západ slunce z hráze.
V pozadí Klínovec a Doupovské hory.

     Když odcházíme z hráze, je už skoro tma. Do Plzně přijíždíme před jedenáctou a téměř vyčerpaný padám do postele. Nelituji ale ani jediné vteřiny tohoto výletu. Vždy, když z Moravy odjíždím, tak si říkám, že už by to zase chtělo nějaký vícedenní moravský výletík. To si říkám už skoro 4 roky (tj. doba, před kterou jsem na jižní Moravě byl na víc dnů naposledy). Tak třeba to příští rok (nebo v zimě :-)) zase vyjde.