3 nové země

      Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit ne jako minule, tj. na jednom místě, ale za stejnou dobu navštívíme země tři. V termínu od 30.6. - 4.7. to bude Slovinsko, 4. - 8.7. Itálie a 8. - 11.7. Chorvatsko. Již několik měsíců před dovolenou procházím různé atlasy, druhové mapy a databáze a zkoumám, kde bych mohl vidět jaké lifery. Nu, uvidíme. Myslím si, že by jich mohlo být dost. 

Slovinsko, 30.6. - 4.7. 

     Poté, co si vyzvednu své vysvědčení můžeme vyrážet do Slovinska. Do malé vesničky jménem Srednja vas v Bohinju přijíždíme po šesté večer. Naše ubytování tedy nejprve hledáme, ale po zkontaktování s majitelem nacházíme nejen pokoj, ale i klíč, a tak jsme ubytovaní. První prohlídka okolí a první seznam přináší např. lejska šedého, ledňáčka říčního a další druhy. 

     Další den se jdu porozhlédnout po blízkém okolí. Vidím ťuhýka obecného, vrány šedé a z nedalekého lesa slyším datla černého. Pak se jdeme podívat do místního lesa a trochu se projít. Za téměř 4 hodiny procházky jsme viděli sice jen jednu zajímavost, zato opravdu zajímavou. Několik zpívajících samců budníčka západního (169.) - LIFER - (256.) jen kousek za vesnicí. 

První překvapení dovolené - budníček západní (Phylloscopus bonelli)

     V neděli dopoledne jdeme hledat další horské druhy do okolí hory Vogel. Když už to má takový název, tak by tam něco být mělo. Poté, co lanovkami vystoupáme do 1682 m. n. m.  vyrážíme pěšky směr Šija, což je hora kousek od Vogelu. Jen kousek od lanovky potkáváme kosa horského (170.) - LIFER - (257.) a o kus dál přeletuje sokol stěhovavý. Když tedy vystoupáme na Šiju (1880 m. n. m.), tak spatříme nejen krásný výhled, ale i další zajímavý druh - kavčata žlutozobá (171.) - LIFER - (258.). Potom, co sejdeme a sjedeme zase dolů, se jdeme podívat okolo Bohnijského jezera. Tady je racek středomořský, ale jinak nic zajímavého.

     Poslední celý den - 3.7. jsme věnovali návštěvě hory Mangart, kde je hlášeno také hodně zajímavých horských druhů. Kolem jedenácté tedy parkujeme a jdeme se projít. První zajímavý druh na sebe nenechal dlouho čekat - rorýsi velcí (172.) - LIFER - (259.) se nám ukázali téměř okamžitě. Pak si v horské chatce dáváme čaj. Pan majitel nám vypráví o bělokurech horských. Že se prý dají vidět rovnou z chaty a minulý rok zahnízdili přímo pod okny. My jsme je ale neviděli. Když pokračujeme, tak hned za chatou narážíme na kosy horské a bělořity šedé (173.). Za chvíli se odněkud zjevila 2 hejna kavčat žlutozobých. Pak dlouho nic nevidíme. 

Hejno kavčat (Pyrrhocorax graculus)

Další kavčata žlutozobá (Pyrrhocorax graculus)

Jeden z bělořitů šedých (Oenanthe oenanthe)

Všude, kam přijdeme se ale ozývají lindušky horské. Až skoro na konci přeletí v mlze jakýsi pták, kterého ale rychle poznáváme podle bílých křídel a ocasu - pěnkavák sněžný (174.) - LIFER - (260.). Sedá si k ostatním a my počítáme minimálně 6 pěnkaváků. Poslední zajímavostí tohoto výletu byl svišť horský, kterého jsem také viděl poprvé v životě. 

Na této fotografii spíše nevidíte pěnkaváky sněžné (Montifringilla nivalis),
ale co se dá dělat. Jsou tam.

Ač to není pták, byl to pro mě "lifer" - svišť horský (Marmota marmota)

     Další den je už jenom balení a samozřejmě přejezd do Itálie, konkrétně do rezervace supů bělohlavých.

Itálie, 4. - 8.7.

    Asi po hodině cesty konečně přijíždíme do rezervace s názvem Lago di Cornino a okamžitě si několika supů bělohlavých (175.) - LIFER - (261.) všímáme. Dalším zajímavým druhem byl třeba luňák hnědý. 

Někde rarita, jinde nejběžnější druh - vrabec italský (Passer italiae)

     Po příjezdu do městečka našeho bydliště - Marano Lagunare a opětovném vybalení věcí navštěvujeme rezervaci Valle Canal Novo. Tady jdou ty lifery jako po másle. Stačí se jen rozhlížet a poslouchat. Okamžitě tedy vidím plameňáka růžového (176.) - LIFER - (262.) a slyším cetii jižní (177.) - LIFER - (263.) a také cistovníka rákosníkového (178.) - LIFER - (264.). Samozřejmě nesmím zapomenout na vrabce italské (179.) - LIFER- (265.). Ok, myslím, že 4 lifery během 10 vteřin jsem ještě nezažil. A je to tady prostě krásné. Všude jsou vidět volavky stříbřité (180.), mezi plameňáky se prohánějí tenkozobci (181.) a pisily (182.), husice liščí vodí svá pullátka, sem tam se ukáže nějaký kolpík (183.) a na kůlech odpočívají kormoráni malí (184.) s rybáky obecnými (185.). No, už se ani tak nedivím, že vstupné do rezervace je 2,50 €. A když odcházíme, zaslechnu ve stromech zpěv sedmihláska švitořivého (186.) - LIFER - (266.). 

Mladá pisila (Himantopus himantopus)

     Další den patřil návštěvě ikonického italského města - Benátek. Ale i zde je spoustu zajímavých druhů. Například z Mostu Svobody jsme pozorovali ibisy posvátné (187.) - LIFER - (267.), ústřičníky velké (188.) - LIFER - (268.) a na kůlech posedávali kormoráni chocholatí (189.) - LIFER - (269.). To si potom připadáte jako v Zoo. Jdete si po mostě a všichni tito ptáci sedí pár metrů od vás na kůlech, nebo kusech betonu. Z pouhých přeletů jsme zaznamenali přelet volavky červené (190.), rybáka severního (191.) a docela překvapivě i přeletující volavku rusohlavou (192.). Přímo v Benátkách jsme pak zaslechli hlasy rorýsů šedohnědých (193.) - LIFER- (270.). 

Rybáci obecní (Sterna hirundo)

Ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus)

Kormorán malý (Microcarbo pygmeus)

     Ve čtvrtek, 6. července se ráno zase jdeme projít po rezervaci Valle Canal Novo. Na první pohled se to tu moc nezměnilo - plameňáci s tenkozobci tu jsou stále, kormoráni malí stále střeží své kůly a pullátka husic liščích se také nezměnila. Ale pár změn tu přeci jen je. Např. včera tu nebyli (nebo jsme si nevšimli) jespáci bojovní a břehouš černoocasý (194.). Poprvé se nám také ukázala cetie jižní, a tak jsem si ji konečně vyfotil. 

Jedna lepší fotka plameňáků (Phoenicopterus roseus)

Mini husice (Tadorna tadorna)

Odpoledne se lodí jedeme podívat do městečka Lignano Sabbiadoro, což by mohlo vynést další lifer - kulíka mořského. Z lodě vidíme několik kolih velkých, ústřičníků a ještě jednoho kormorána chocholatého. Ve městečku tedy chvíli hledáme, ale pak už se nám kulíci mořští (195.) - LIFER - (271.) ukážou, a dokonce mají s sebou pullíka. Po cestě zpět jsme si na moři všimli racků černohlavých (196.) a velkou radost udělal rybák černozobý (197.) - LIFER - (272.). 

Moje první setkání s kulíkem mořským (Charadrius alexandrinus)

     Další a zároveň poslední celý den v Itálii už nebirdíme. Už jen balení, procházky a sem tam i nějaké koupání v moři. Po pláži chodí hodně luxusně oblečených mužů (pravděpodobně Afričanů) a nabízejí ručníky za 25€. Náš návrh, že za to dáme maximálně 5€ se jim nějak nezamlouvá. Za to si prý sotva koupíme kafe. 

     8.7. je naším největším úkolem přesun do Chorvatska, konkrétně do historického města Novigrad. Po cestě se ještě zastavujeme v rezervaci Foce dell'Isonzo e Isola della Cona (sice nevím, jak ten název vznikl, ani jak se to vyslovuje, ale je to tam pěkné). Hned ze začátku slyšíme několik cetií a z první pozorovatelny vidíme ibise hnědého (198.) - LIFER - (273.). Dále také pozorujeme břehouše černoocasé, vlhy pestré (199.), volavky rusohlavé, ibise posvátného, kolihy velké a přelétl i rybák černozobý. Za 3,5 hodiny strávených na tomto místě jsme viděli 47 druhů

Některé vlhy (Merops apiaster) se nám ukázaly pěkně

Vodouš šedý (Tringa nebularia)

Až skoro anekdotická fotka volavek rusohlavých (Bubulcus ibis)

Chorvatsko, 8. - 11.7. 

     Po 2 hodinách jízdy autem konečně zahlédneme ceduli NOVIGRAD. Pak se ubytujeme a s radostí zjišťujeme, že pokoj je klimatizovaný. 

     V neděli, 9. července se jedeme projet kolem koryta řeky Mirna, kde budeme hledat mandelíka a strnady. Po téměř 3 hodinách hledání jedeme zpět. Nejzajímavějším druhem, kterého jsme zde viděli byla možná vlha pestrá. Což mě překvapuje, protože strnadi cvrčiví, by tu měli být velice běžní. Ale samozřejmě - kdo by to po 1. pokusu vzdával. Abychom tedy naše šance navýšili, vydáváme se sem ještě večer. A opravdu se to vyplatilo. Asi po 20 minutách koukání na planiny u nás zastavuje auto, vystupuje anglicky mluvící muž s dalekohledem Swarovski a ptá se nás, jaké ptáky hledáme. Když mu vysvětlíme, jaké 3 druhy hledáme, tak nám dává rady k nezaplacení. Například nám vysvětluje, že mandelík (200.) - LIFER - (274.) sedí přímo před námi, čemuž zpočátku vůbec nemohu uvěřit. Po chvilce hledání nevidím jenom 2 mandelíky, ale i budku, kde hnízdí. Dále si také všímáme vlaštovky skalní (201.), která se mezi jiřičkami a ostatními vlaštovkami lehce schová. Naši konverzaci přerušuje taková starší babička v růžových papučkách, která šla zřejmě na procházku, ale přestože cesta je rovná a je vidět na stovky metrů daleko, tak jsme ji neviděli přicházet. Každopádně po chvíli jedeme dál. Po cestě koukáme na dráty a hledáme další zajímavosti. Všimli jsme si samice strnada cvrčivého (202.) - LIFER - (275.). A po chvíli vidíme běžet po cestě jakousi slepičku. Po chvilce prohlížení je to jasné - introdukovaný křepel virginský (203.) - LIFER - (276.). Mimochodem, zde je jedna z mála populací tohoto druhu v Evropě. Když dojedeme až na konec cesty, tak nás náš nový přítel informuje o hnízdění strnada černohlavého, které je také docela ojedinělé. Strnady ale nevidíme, a tak rozhodujeme, že se sem vrátíme pro velký úspěch zítra ještě jednou. 

     Ráno vstáváme před sedmou a za chvilku jsme na místě. Přijeli jsme právě včas. Samec strnada černohlavého (204.) - LIFER - (277.) právě přiletěl s potravou v zobáku. Po chvíli se ukáže i samice. Za 7 minut máme hotovo. Jedeme zpět do hotelu a snídáme. Zbytek dne už bude jen odpočinkový. 

Hvězda dne - strnad černohlavý (Emberiza melanocephala)

     No a další den balíme a jedeme domů. Čeká nás okolo 8 hodin v autě (když nepočítám povinnou zastávku v Aldi u Chamu). 

     Za těch 11 dní jsme pozorovali 120 druhů z toho 22 jsem pozoroval úplně poprvé v životě. Kdybych měl vybrat druhy, které jsme neviděli, ale jsou zde celkem běžní, tak by to asi byli rybák malý s volavkou vlasatou. Samozřejmostí výletu je Trip report, který je zde.