Rychlá akce

Kolik se toho dá vidět na Moravě během 6 hodin? No, docela dost. O tom jsme se totiž přesvědčili první adventní neděli s Alešem Tichým a Frantou Suchým. 

Vždy když jsem byl na Moravě na ptácích, bylo to na týden, nebo alespoň prodloužený víkend. Poprvé jsem si tedy zkusil jen rychlý výpad a to právě v období adventu, kdy je den nejkratší.

     V neděli 30.11. se probouzím v 6 hodin, a to na zámku v Kostelci nad Černými lesy, kde se včera konal 42. aktiv spolupracovníků kroužkovací stanice. Proč vstávám takhle brzo je jasné - před několika dny se na Valašsku objevil pisík americký. Pták, kterého ještě nikdo nikdy v naší zemi nepozoroval. S Alešem sedáme do auta a v půl desáté nabíráme v Hustopečích n. Bečvou Frantu. Za pár minut dojíždíme k Choryňským rybníkům, odkud je pisík hlášen. Čeká nás tu Jáchym Tesařík. Zdravíme se a vyměňujeme si zklamané pohledy - pisík není. Už ho tu hledá prý přes 2 hodiny. Rozdělujeme se na 2 skupiny a každá obchází rybník z jedné strany. Napětí netrvá dlouho. Sotva přicházíme k čapu, odlétá nám od nohou malý bahňák. Rychle se přesvědčuji, že má opravdu žluté nohy a pak už s vervou voláme Jáchymovi. Pisík (196.) letí přímo k němu a tak ho z uctivé vzdálenosti (pisíka) fotíme. Po chvíli se ale stejně přesouvá na strom, který trčí z prostředka rybníka, na kterém už delší dobu posedává orel mořský. Na celém rybníku tedy pozorujeme jen 4 ptáky. Racka bělohlavého na ledu, kachnu divokou na oku v ledu, orla mořského na stromě a našeho pisíka, který poletuje všude možně. Po hodině a půl lokalitu opouštíme. Čeká nás přejezd ke Zlínu, kde se ve štěrkovně má zdržovat berneška bělolící, ale hlavně turpan černý. 

Pisík americký (Actitis macularius) na přeletu

     Je mlha a zima. Bernešku nacházíme celkem snadno mezi husami, ale v husté mlze nevidíme žádné kachny, natož turpana. Zkoušíme se tedy přesunout k západnímu břehu štěrkovny. Máme štěstí, protože se mlha alespoň na chvíli rozestupuje. A po chvíli Franta svým foťákem dokonce nalézá mezi poláky i našeho turpana (197.). Mise splněna - jedeme dál!

     Přesouváme se ještě jižněji - směr vodní dílo Nové Mlýny, v jehož okolí budeme hledat další vzácné bernešky, které jsou odsud hlášeny. První zastávka je pole u Pasohlávek, kde je ale mlha tak hustá, že by se dala krájet. Popojíždíme směrem na Ivaň, kde jsem před lety poprvé v životě pozoroval husu malou. Tento příběh zrovna vyprávím klukům, když v husté mlze zahlédnu siluetu obrovského hejna husí. Aleš zastavuje u krajnice, vyskakujeme a snažíme se něco vykoukat. Bohužel přes mlhu, která stále zesiluje, vidíme sotva do první řady. No čo už? Na bernešky musíme zapomenout. 

Aleš se snaží vykoukat husy

Teď už tedy jedeme přímo na VDNM. Jedeme přes mušovskou hráz, odkud koukáme na všechny strany. Z auta tak pozorujeme morčáky velké, racky bělohlavé, u břehu se koupe 50 kormoránů malých a zrovna nad autem nám přeletuje krásný samec morčáka malého (198.). To samé provádíme ještě na strachotínské hrázi, odkud ale připisujeme jen lžičáka pestrého a ledňáčka. Zastavujeme na Strachotínských schodech. Za hodinu bude šero, tak snad ještě něco stihneme vykoukat. Prvním velkým překvapením je strakapoud jižní (199.), který tu křičí na celé kolo. Nevidíme moc daleko, takže připisujeme jen ptáky u břehu, jako jsou morčáci, hvízdáci, kopřivky, hoholi a nad hlavami nám přeletuje luňák červený. Velkým překvapením je pak ale hejno 7 sněhulí severních (200.). Pomalu se vracíme a začínáme si uvědomovat, že to byl vlastně megaúspěšný den. Když pominu ty husy, tak žádná lokalita nás nezklamala a z každé jsme si odnesli nějaký zážitek. Frantu odvážíme do Pohořelic, za Brnem si dáváme večeři a frčíme do Plzně. Cesta je v neděli večer neuvěřitelně rychlá - za 2 a půl hodiny jsme doma. I přes nepřízeň počasí a světla se nám podařilo na Moravě pozorovat 53 ptačích druhů a zde je odkaz na celý seznam.

Strachotínské schody

     Pisík americký se stal 1. ryze americkým druhem ptáka, kterého jsem na území České republiky pozoroval (nepočítám jespáka skvrnitého, protože u něj je původ nejistý). Jelikož už jsem před rokem navštívil USA, tak tohoto bahňáka ve svém life listu mám. V mém českém seznamu však dostal číslo 256. Z čísel výše jste si asi už všimli, že sněhule byla můj 200. druh, který jsem letos v ČR pozoroval. Letošní rok je 1. v mém životě, kdy se mi podařilo této mety dosáhnout už v listopadu.

Birding je přeci i o lidech - já s Alešem fotíme sněhule
FOTO: František Suchý