Můj ptačí blog

      Tento roční souhrn píšu již popáté. Je to takový seriál, který vychází na tomto blogu pravidelně, a tak cítím jakousi povinnost odejít od pohádek a cukroví a část vánočních prázdnin věnovat právě tomuto příspěvku.       Už to bude 5 let, co jsem opustil Avif a začal zapisovat do mezinárodní databáze eBird. Letos jsem tam zapsal celkem 337 seznamů, ve kterých se objevilo 224 druhů. V Česku bylo těch druhů 201 z toho v Plzeňském kraji 171. Na tento blog jsem připsal 9 nových příspěvků, takže jsem se od minule docela polepšil (bylo jich 7). Ale samozřejmě se budu snažit, aby jich bylo ještě o něco více. Navštívil jsem 5 cizích zemí. Většinou to byly krátké výlety, které s ptactvem nesouvisely, ale v únoru jsme opět byli na Kanárských ostrovech, kde jsem viděl spousty nových druhů. Jinak letos jsem 17 druhů viděl úplně poprvé v životě, 9 nových druhů jsem si připsal do českého life listu a 7 druhů do seznamu Plzeňského kraje.  Leden   ...

Kolik se toho dá vidět na Moravě během 6 hodin? No, docela dost. O tom jsme se totiž přesvědčili první adventní neděli s Alešem Tichým a Frantou Suchým.  Vždy když jsem byl na Moravě na ptácích, bylo to na týden, nebo alespoň prodloužený víkend. Poprvé jsem si tedy zkusil jen rychlý výpad a to právě v období adventu, kdy je den nejkratší.      V neděli 30.11. se probouzím v 6 hodin, a to na zámku v Kostelci nad Černými lesy, kde se včera konal 42. aktiv spolupracovníků kroužkovací stanice. Proč vstávám takhle brzo je jasné - před několika dny se na Valašsku objevil pisík americký . Pták, kterého ještě nikdo nikdy v naší zemi nepozoroval. S Alešem sedáme do auta a v půl desáté nabíráme v Hustopečích n. Bečvou Frantu. Za pár minut dojíždíme k Choryňským rybníkům, odkud je pisík  hlášen. Čeká nás tu Jáchym Tesařík. Zdravíme se a vyměňujeme si zklamané pohledy - pisík není. Už ho tu hledá prý přes 2 hodiny. Rozdělujeme se na 2 skupiny a každá obchází rybník z jedné...

      Kdo by o něm neslyšel? Břehouš rudý Václav (či Václava), který se zdržoval 28.9. - 2.10. v rušných ulicích hlavního města Prahy. První 3 dny se pták zdržoval přímo před budovou Ministerstva zemědělství, a to na pomníku obětem kolektivizace. Zřejmě zde mají hodně žížal, které břehouši s oblibou požírají. Nicméně ve středu večer již byl spatřen na Malé Straně pod Mánesovým mostem a občas prý zaletoval i do parku na Klárově, kde trávil čas před památníkem II. odboji. Já sám jsem ho viděl nebezpečný Mánesův most přeletovat. Ale musel jsem si na něj počkat. Jak to tak bývá, když jsem tam přišel, tak tam nebyl. Naštěstí zde byl přítomen jiný birder, který mi poradil, že břehouš právě přelétnul kamsi ke Karlovu mostu. Jdu se tam tedy po strmém břehu Vltavy podívat. Nevidím ho. Nezbývá, než čekat. Ten pták sem přeci létá. No a po třičtvrtěhodině čekání skutečně přilétnul přímo ke mně. Stihl jsem udělat 2 rozmazané fotky a byl zase pryč. Pak ten zmíněný manévr nad mostem a o...

      Nastal podzimní tah, což je ideální doba na pozorování mé nejoblíbenější skupiny ptáků - bahňáků. A nejlepší kombinace v dojezdové vzdálenosti od Plzně je VN Nechranice a VN Újezd, kde lze celkem pozorovat více než 15 druhů bahňáků. Ideální příležitost, jak využít volné odpoledne.      V sobotu 13.9. tedy po obědě vyjíždíme a na první lokalitě jsme v půl páté. Začínáme jako vždy na jižním cípu hráze, kde ale opravdu nic není. Přesouváme se na autobusovou zastávku ,,Na Mostě", která je v severní části hráze. Oblíbené místo místních rackařů. Vidíme odsud racky stříbřité i středomořské . Kvůli úspoře času se co nejrychleji přesouváme na tradiční místo u Tušimické pláže. Jen mi nedošlo, že jsem zde byl vždy jen v zimě. Teď je ještě léto, a tak je tady neskutečné množství lidí - rybáři, chalupáři, houbaři, kempaři, zahrádkáři, štamgasti i jachtaři, kteří mají dokonce dnes závody. Kromě rybáka černého není ani tady zhola nic. Stačí ale obejít poloostrov a z...

      O této akci vím už roky, ale nikdy nebyla vhodná příležitost ji navštívit. Ročně se zde chytá až 15 000 ptáků, a to více než 90 druhů. A často se zde chytají ptáci, které jinak nemáte možnost u nás pozorovat. Mluvím o odchytovém projektu Červenohorské sedlo , který běží každý rok od srpna do listopadu už 15 let. Cílem akce je pomocí odchytů prozkoumat tah ptáků, netopýrů, lišajů, pestřenek a jiných zvířat.       Letos jsem konečně dostal příležitost se do akce také zapojit, a to poslední srpnový týden s Ondrou Černým, Janou Hronkovou, Jardou Fořtem a Hynkem Koziolem.       Na lokalitu přijíždíme v sobotu 23.8. v pravé poledne. Kromě Ondry už jsou všichni na místě a zrovna odjíždí předchozí směna - Zdeněk Zerzáň se synem a Miia Tissari. Všechny sítě jsou stažené, a proto je roztahujeme a dáváme k nim přehrávače hlasů. Za hodinu jde Hynek ven a vrací se s datlem v ruce. Pěkné přivítání od Sedla. Ve zbytku dne už se nic zásadního...

      Pokud mi někdo řekne, že by rád viděl hrdličku divokou , automaticky mi naskočí PP Šlovický vrch u Dobřan. To samé s pěnicí vlašskou , která mi ale na tomto místě stále uniká.       Ve čtvrtek, 5.6. jdu ze školy, když najednou píše Milan Haas na naši ptáčkařskou skupinu, že poblíž Šlovického vrchu nahrál velice zvláštní hlas. Netrvá dlouho a všichni kolegové se shodují, že jde zcela jistě o rákosníka pokřovního . A za chvíli na skupinu přistává fotka od Pavla Steinbacha a Aleše Tichého. Odpoledne se na místo dostáváme i my. Jenže po rákosníkovi jako když se zem slehne. Přijíždí Libor s Pavlem a po chvíli i Martin Křížek. Ale ani to nepomohlo a rákosník se stále neozývá. Do karet nám nehraje ani motocross, který už pár hodin probíhá na bývalém vojenském cvičišti hned vedle. Jdeme se projít po Šlovickém vrchu. Slyšíme hrdličky divoké , ťuhýky obecné , ale pěnice vlašské  se nám ani dnes neozývají. Vracíme se zpět na místo výskytu rákosníka a...